V roce 2019 zástupkyně kongresu Alexandria Ocasio-Cortez (D-NY) řekla: “Vědci se shodli, že životy našich dětí budou velice složité. A to vede mladé lidi k legitimní otázce: Je stále v pořádku mít děti?” (volně přeloženo)
Ona, stejně jako mnoho dalších, má obavu z přílišné konzumace omezených přírodních zdrojů a klimatických změn.
Obavy z přelidnění a lidského dopadu na životní prostředí však nejsou ničím novým. Thomas Malthus ve své Eseji o principu populace z roku 1798 poukázal na mnoho populárních obav, které jeho současníci řešili; konkrétně že rozšíření hladomoru bylo výsledkem přelidnění.
Jeho doporučení se pohybovala od urážlivých (nucené oddálení manželství - něco, co my dnes vědomě děláme) až po obscénní (“nařiďte návrat moru”). Malthus samozřejmě nepočítal s brzkým nástupem industriální produkce potravin, hygienickými opatřeními či vakcínami - v době, kdy knihu psal, byla průměrná délka života v Anglii pouhých 40 let.
Ale to, že jsme byli schopni překonat tyto katastrofické scénáře spojené s přelidněním před 200 lety, ještě neznamená, že toho budeme schopni znovu. Pravdou je, že naše země má jen omezené zdroje, takže určitě stojí za to otevřít na toto téma diskuzi.
Pokud lidé dnes žijí déle, znamená to, že populace jednou “exploduje”? Konec konců, mezi roky 1800 a 2019 lidská populace výrazně vzrostla, a to z 1 miliardy na 7.8 miliard lidí. Jak dlouho je tato situace udržitelná, obzvláště pokud je zde pravděpodobná možnost oddálení menopauzy na neurčito (tzn. vytvoření delšího plodného období) či to, že budoucí generace budou mít dlouhověké praprapraprarodiče?
V roce 1960 připadlo na ženu ve věku 15 - 44 let v průměru 3.65 dítěte. Do roku 2017 toto číslo spadlo na 1.77 (pod takzvanou “míru náhrady populace”).
Pro porovnání, v Indii v roce 1960 byla na jednu ženu porodnost 5.91 dítěte - i toto číslo kleslo, a to na 2.24. Proč ženy v obou těchto zemích mají méně dětí?
Vypadá to, že čím vzdělanější ženy jsou, a čím více možností mají, tím méně dětí mají. Mateřství je pro ženy nákladnější s ohledem na příležitosti, zejména pro ty, které se chtějí zapojit do pracovního procesu. Tím, že roste blahobyt, mají ženy rostoucí přístup k antikoncepci a zdravotnickému systému, který braní dětské úmrtnosti. UN dokonce odhaduje, že do konce 21.století přestane populace růst a začne naopak spíše klesat. Nakonec je možná “nedolidnění” populace větším důvodem k obavám, ale na rozvedení tohoto tématu nemáme v tomto článku bohužel prostor.
Mnoho environmentalistů se nad tímto argumentem ušklíbne. “ Už teď nadužíváme zemských zdrojů”, říkají. “ Snížením spotřeby těchto zdrojů jsme se měli zabývat už včera! ”
Světová populace dosáhne svého maxima, a to 11 miliarda lidí, za zhruba 80 let. Samozřejmě, toto číslo je možná nízké, pokud budeme počítat, že nějaká část lidí neumře oproti projekcím neberoucí v potaz možné strategie na prodlužování zdravé délky dožití. A nebo možná, navzdory všem výše zmíněným trendům, budou ženy mít děti i ve 100 letech. Možná je to tak, že první člověk, který se dožije 200 let, je už nyní mezi námi.
Ať už je to tak či onak, musíme přijmout fakt, že každý nový jedinec bude spotřebovávat zdroje a přispěje tak k současné vymykající se situaci týkající se odpadů.
Současný svět s tímto problémem bojuje už teď. Například :
Tyto statistiky jsou znepokojivé. Co budeme dělat až lidé začnou žít déle a světová populace vzroste třeba o 40 procent?
Pravdou je, že lidé s nižšími příjmy v rizikových oblastech mívají většinou více dětí. Zatímco tyto populační oblastí většinou produkují méně odpadu, jsou náchylnější k nedostatku hygienických podmínek a omezenému přístupu k vodě a jídlu. Zároveň lidé žijící v těchto oblastech nejspíš nebudou žít tak dlouho jako osoba, která se aktivně snaží protáhnout zdravou délku svého života na neurčito - a možná ani tak dlouho jako průměrný Američan. Například lidé ve Středoafrické republice, Burundi a Demokratické republice Kongo - nejchudších zemích světa - mají průměrnou délku života 60 let a méně. Ale míra plodnosti je 4.8, 5.5 a 6.02 porodu na ženu, ve stejném pořadí. Jsou to zejména tyto země, které zažívají nedostatek zdrojů.
Nikdo nepochybuje o tom, že i obyvatelé těchto zemí si zaslouží žít lepší, delší a kvalitnější život. Bohužel, kapitalismus, volný obchod a čas jsou jedinými efektivními protilátkami proti extrémní chudobě. Extrémně chudí lidé budou mít problémy s nedostatkem zdrojů a snížením populace nezávisle na zásazích na prodloužení života. Prodlužování zdravé délky života v těchto částech světa má podobu základní zdravotní péče, které se dostane každému běžnému Evropanovi. Tady musíme začít. Dobrou zprávou je, že už nyní děláme velké pokroky v eliminaci globální chudoby.
Navíc to není hra s nulovým součtem, každý má užitek z toho, když jsou zde komunity, které mají delší, zdravější a bohatší životy, a dále vytvářejí hodnoty.
Potíž je v tom, že je tolik možností, jak se postavit k problému klimatické změny, že není jasné k jakému řešení se přikloní země jako jsou Spojené státy. Mezi populární snahy patří :
Je zde tolik směrů, jak řešit klimatickou změnu, že nejdůležitější jsou jen dvě otázky, které bychom si měli pokládat: 1) budeme tato řešení opravdu používat a 2) jsou tato řešení opravdu schůdná?
Sice nemáme schopnost vidět budoucnost naší planety, ale víme, že moc lidí nechce svět, kde nebude pitná voda, bude špatná úroda, masivní vymírání druhů a přeplněné skládky odpadu. Klimatická změna je opravdovou hrozbou.
A zde přichází pozitivní dopad prodlužování zdravé délky života. Lidé, kteří žijí a chtějí žít ve zdraví dlouho, si tuto situaci musí uvědomovat, protože na ně tím pádem přímo dopadají důsledky klimatických změn. A tím pádem mají o mnoho lepší motivaci takové problémy pojmenovat a řešit, narozdíl od lidí, kteří se smíří s tím že za nějakou dobu už tu nebudou, a tudíž je nemusí budoucnost zajímat.
Problémy s přelidněním populace, excesivní spotřebou a klimatickou změnou jsou problémy, kterým čelíme už nyní a nebudou nějak závažně ovlivněny tím, zda budeme žít déle ve zdraví. Pokud snad něco, environmentalisté by měli být pro, aby lidé žili déle - takoví lidé totiž budou mít větší obavy o svět ve kterém budou déle žít, narozdíl od těch, kteří se ho nedočkají.
Za překlad článku děkujeme Alžbětě Grohmannové!