S ohledem na rostoucí obavy z nerovnosti v bohatství je zcela pochopitelné, že si mnoho lidí klade otázku: „Co když si omlazující léčbu budou moci dovolit jen bohatí?“ Protože zatímco globální nerovnost v bohatství se poprvé za dvě století skutečně snižuje (zejména díky rychlému hospodářskému růstu, který umožnily technologické inovace a otevření trhů, obzvláště v Asii), některá měřítka nerovnosti v bohatství v rámci jednotlivých zemí vykazují znepokojivý nárůst. Je tedy etické usilovat o prodlužování délky života, pokud by nebylo dostupné všem?

Problémy s přelidněním populace, excesivní spotřebou a klimatickou změnou jsou problémy, kterým čelíme už nyní a nebudou nějak závažně ovlivněny tím, zda budeme žít déle ve zdraví. Pokud snad něco, environmentalisté by měli být pro, aby lidé žili déle - takoví lidé totiž budou mít větší obavy o svět ve kterém budou déle žít, narozdíl od těch, kteří se ho nedočkají.

Otázka, zdali se pokoušet zastavit proces stárnutí, si rozhodně zaslouží informovanou debatu. I proto vytvořil nedávno tým lidí z organizace Longevity Vision Fund ve spolupráci s neziskovou organizací XPRIZE zprávu nazvanou „Budoucnost dlouhověkosti“, v níž dává dohromady fakta a námitky v reakci na devět obvyklých protiargumentů v boji proti stárnutí. Diskusi o tomto tématu považují tvůrci zprávy za mimořádně důležitou, neboť pomáhá pochopit, že pro prodloužení zdravé délky našeho života a zlepšení jeho celkové kvality lze udělat opravdu mnoho.