Vědci v randomizované kontrolované studii proti sobě postavili dvě varianty středomořské diety a zjistili, že při hubnutí je účinnější ta rostlinná, která obsahuje více polyfenolů [1].
Polyfenoly pomáhají snižovat viscerální tuk
Zdravá strava je jedním z nejúčinnějších opatření proti stárnutí, ovšem otázka zabývající se tím nejzdravějším druhem stravy je vzhledem k velkému množství faktorů stále otevřená. Středomořská strava, bohatá na olivový olej, zeleninu, luštěniny, ryby a ořechy, je pravděpodobně podložená nejvíce důkazy. Četné epidemiologické studie a několik intervenčních studií spojují středomořskou stravu s odlišnými pozitivními zdravotními přínosy, včetně nižší celkové úmrtnosti spolu s nižším výskytem kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny [2].
Vědci se nyní snaží proniknout do tohoto tématu hlouběji a zjistit, které z mnoha složek středomořské stravy ji činí zdravou. V této nové snaze vědci použili zajímavý design studie, aby objasnili roli polyfenolů, skupiny fytochemikálií známých pro své antioxidační a protizánětlivé vlastnosti [3]. Polyfenoly jsou hojně obsaženy v bobulovinách, ořeších, zelenině, čaji, kávě a mnoha dalších rostlinných produktech.
Dvojnásobek polyfenolů ve stravě
Výše zmíněná vědecká skupina studuje polyfenoly již řadu let a všechny její předchozí studie spojují polyfenoly s lepšími kardiometabolickými výsledky. V nové randomizované kontrolované studii nazvané DIRECT-PLUS bylo 294 účastníků rozděleno do tří skupin. Kontrolní skupina se stravovala podle oficiálních doporučení pro zdravou výživu, zatímco dvě studijní skupiny byly zařazeny na obecnou středomořskou dietu (MED) a na středomořskou dietu více zaměřenou na rostliny (MED-green). Pacienti ve všech skupinách byli rovněž zařazeni do stejného režimu fyzické aktivity.
Obě studijní skupiny byly izokalorické (přijímaly stejný počet kalorií), ale účastníci skupiny MED-green navíc konzumovali 3-4 šálky zeleného čaje a jeden zelený koktejl s Wolffia globosa (druh okřehku známý také jako Mankai) denně. Tyto změny účinně zdvojnásobily množství polyfenolů ve stravě (ze 440 mg/den u skupiny MED na 800 mg/den u skupiny MED-green).
Průměrný věk účastníků byl 51 let a jejich průměrný BMI byl 31, indikující obezitu. 36 % účastníků bylo prediabetiků a dalších 11 % diabetiků. Hlavním cílovým ukazatelem studie byl úbytek hmotnosti, který však byl měřen sofistikovanějším způsobem než pouhým měřením na váze. Ke kvantifikaci břišní tukové tkáně byla použita technologie magnetické rezonance. Studie byla bohužel nerovnoměrná, co se týče pohlaví, protože 88 % účastníků byli muži.
Nejlepší dieta pro nejhorší typ tuku
Po 18měsíčním zkušebním období byl průměrný úbytek hmotnosti v kontrolní skupině zanedbatelný, přestože pacienti byli fyzicky aktivní. Naproti tomu obě studijní skupiny vykazovaly značný úbytek hmotnosti. Ten byl sice větší ve skupině MED-green (3,9 % oproti 2,7 % ve skupině MED), ale tento rozdíl nedosáhl statistické významnosti. Výsledky týkající se obvodu pasu byly do značné míry podobné.
Důležité je, že se ukázalo, že MED-zelená dieta je mnohem účinnější při snižování množství viscerálního tuku, který je považován za škodlivější než podkožní tuk [4]. Zde byl rozdíl mezi oběma dietami MED zřejmý a statisticky významný: průměrné snížení viscerálního tuku bylo 14 % ve skupině MED-green a pouze 6 % ve skupině MED.
Analýza složek stravy
Výzkumníci si dali záležet, aby zjistili vliv jednotlivých složek stravy. Podle jejich výpočtů byla vyšší konzumace zeleného čaje, vlašských ořechů a vlákniny, stejně jako snížená konzumace červeného masa, významně spojena s větším úbytkem viscerálního tuku. Další kalkulace zabývající se úbytkem hmotnosti a snížení obvodu pasu však závěry studie zkomplikovaly, přičemž statisticky významná byla pouze zvýšená konzumace vlákniny.
Ve skupině MED-green byla vyšší konzumace Mankai významně spojena s větším úbytkem viscerálního tuku, lepšími kardiovaskulárními výsledky a lepšími lipidovými profily. Zdá se, že pomáhala i vyšší konzumace vlašských ořechů a nižší spotřeba červeného masa. A co je nejdůležitější, vyšší hladiny polyfenolů v plazmě byly ve všech modelech významně spojeny s úbytkem viscerálního tuku, což ukazuje na přímý příspěvek polyfenolů.
Urolitin A je sloučenina produkovaná lidskými endogenními bakteriemi z polyfenolů. Předpokládá se, že má zdraví prospěšné účinky, a je stále oblíbenějším doplňkem stravy. Přímá suplementace urolitinu může dokonce překonat limit endogenní produkce, který může být způsoben variabilitou střevní mikrobioty [5]. I v této studii vykazovaly hladiny urolitinu A v moči robustní souvislost se snížením viscerálního tuku a samy zároveň souvisely se zvýšenou konzumací vlašských ořechů a mankai.
Závěr
Zatímco jak středomořská strava tak polyfenoly jsou vyzdvihovány pro své zdravotní přínosy, věrohodné intervenční studie zkoumající jejich vliv na tělo jsou stále vzácné. Výsledky této randomizované kontrolované studie potvrzují význam konzumace polyfenolů a naznačují, že "zelenější" varianty středomořské diety jsou při hubnutí účinnější - zejména pokud jde o snížení množství obávaného viscerálního tuku. Vzhledem k tomu, že mnoho aspektů stárnutí závisí i na pohlaví jedince, mohl nepoměrný počet mužů v této studii omezit zobecnitelnost výsledků. Na druhou stranu se má za to, že viscerální tuk je obecně škodlivější u mužů [6].
Za překlad článku děkujeme Vojtěchu Pavrovskému!
Zdroje:
[1] Zelicha, H., Kloting, N., Kaplan, A., Yaskolka Meir, A., Rinott, E., Tsaban, G., … & Shai, I. (2022). The effect of high-polyphenol Mediterranean diet on visceral adiposity: the DIRECT PLUS randomized controlled trial. BMC medicine, 20(1), 1-11.
[2] Martinez-Gonzalez, M. A., & Martin-Calvo, N. (2016). Mediterranean diet and life expectancy; beyond olive oil, fruits and vegetables. Current opinion in clinical nutrition and metabolic care, 19(6), 401.
[3] Cory, H., Passarelli, S., Szeto, J., Tamez, M., & Mattei, J. (2018). The role of polyphenols in human health and food systems: A mini-review. Frontiers in nutrition, 5, 87.
[4] Stefan, N. (2020). Causes, consequences, and treatment of metabolically unhealthy fat distribution. The lancet Diabetes & endocrinology, 8(7), 616-627.
[5] Singh, A., D’Amico, D., Andreux, P. A., Dunngalvin, G., Kern, T., Blanco-Bose, W., … & Rinsch, C. (2022). Direct supplementation with Urolithin A overcomes limitations of dietary exposure and gut microbiome variability in healthy adults to achieve consistent levels across the population. European journal of clinical nutrition, 76(2), 297-308.
[6] Kouli, G. M., Panagiotakos, D. B., Kyrou, I., Georgousopoulou, E. N., Chrysohoou, C., Tsigos, C., … & Pitsavos, C. (2017). Visceral adiposity index and 10-year cardiovascular disease incidence: the ATTICA study. Nutrition, metabolism and cardiovascular diseases, 27(10), 881-889.